Zdravím, zrovna je poslední den před mým a mého přítele odletem do Anglie, kde budeme minimálně na celé léto jako couple au pair. Cestovní pojištění je vyřízeno, pasy jsou na stole společně s letenkami a kufry leží teď už spokojeně na podlaze v kuchyni. Teda aspoň do rána. Vsadím se, že jen co otevřu oči, budu zase vážit všechny kufry na dvou váhách, abych si byla jistá, že nás s kufry pustí bez dalšího doplácení kil navíc. A to jsem je dnes vážila už tak 5x.
Vlastně se to celé událo nějak rychle. Tento rok jsem ukončila střední školu, a když jsem v únoru nevěděla kam dál se studiem, řekla jsem si - proč si prostě nedat pauzu a neodletět pracovat do zahraničí? Ještě pár dní před mezním termínem posílání přihlášek na VŠ jsem se rozhodla s přítelem koupit letenky do Irska s tím, že tam od léta budeme pracovat a žít.
Věděli jsme, že to bude celkem "o hubu" jet tam takhle na vlastní pěst, proto jsme hned, když nám psali známí, že potřebují zaskočit na léto v Anglii jako couple au pair, tuto příležitost vzali, předělali letenky a všechno nabralo trochu jiný, avšak o hodně příjemnější směr.
Měsíce utíkaly rychleji, než bych si přála a dnes už jsem naposledy v tomhle bytě, se sbalenými kufry.
Ani sama nevím, co všechno se mi honí hlavou, protože toho je přehnaně moc. Každopádně už se těším, až budu sedět v letadle a bude za mnou loučení s mamkou na letišti, protože ta bude na 100% brečet a strhne do toho i mě. Taky máte takové mamky?
Jsem zvědavá, jak to celé bude probíhat, myslím, že se dnes kvůli toho snad ani pořádně nevyspím, cítím se možná i stejně jako noc před ústní maturitou, haha.
Pro dnešek tímto ukončuji můj tok veškerých myšlenek a příště se teda ozvu až z Anglie.
Vlastně se to celé událo nějak rychle. Tento rok jsem ukončila střední školu, a když jsem v únoru nevěděla kam dál se studiem, řekla jsem si - proč si prostě nedat pauzu a neodletět pracovat do zahraničí? Ještě pár dní před mezním termínem posílání přihlášek na VŠ jsem se rozhodla s přítelem koupit letenky do Irska s tím, že tam od léta budeme pracovat a žít.
Věděli jsme, že to bude celkem "o hubu" jet tam takhle na vlastní pěst, proto jsme hned, když nám psali známí, že potřebují zaskočit na léto v Anglii jako couple au pair, tuto příležitost vzali, předělali letenky a všechno nabralo trochu jiný, avšak o hodně příjemnější směr.
Měsíce utíkaly rychleji, než bych si přála a dnes už jsem naposledy v tomhle bytě, se sbalenými kufry.
Ani sama nevím, co všechno se mi honí hlavou, protože toho je přehnaně moc. Každopádně už se těším, až budu sedět v letadle a bude za mnou loučení s mamkou na letišti, protože ta bude na 100% brečet a strhne do toho i mě. Taky máte takové mamky?
Jsem zvědavá, jak to celé bude probíhat, myslím, že se dnes kvůli toho snad ani pořádně nevyspím, cítím se možná i stejně jako noc před ústní maturitou, haha.
Pro dnešek tímto ukončuji můj tok veškerých myšlenek a příště se teda ozvu až z Anglie.
Komentáře
Okomentovat